Náš Fořťák - vzpomínková galerie (13.4.2016)

Jardo … ty teď na nás koukáš ze shora a určitě mastíš nějaký tibetský žolíky s nějakym budhou.
A my teď máme chvilku, abychom na tebe zavzpomínali.

Znali jsme se 20 let. Poprvé jsme se viděli na trénincích aikida... ty pan Fořt a my mladí floutci.
Hned první trénink si nám řekl, že si sportovci tykaj. Další trénink sme ti tedy řikali už „Ty vole Fořťáku“.

Když jsme po trénincích chodívali na pivánko, tak si nás pravidelně obohacoval svejma historkama z mládí.
Třeba ta jak si byl ve čtvrťáku na vejšce na lyžařskym výcviku, bylo ti nějakejch 21-22 let.
Vrátili jste se s kamarádem na ubytovnu hezky připitý a chytil vás váš profesor, kterej vám řekl, že tohle je totální porušení školního řádu a že máte vyhazov ze školy.
A tys mu na to řekl „Pane profesore a nemohli bysme radši 100x napsat, že už to nikdy neuděláme?“

A pamatuješ jak si měl ten svůj památnej kelímek, kterej si měl na spoustě akcích?
A víš jak ti ho někdo propíchal kružítkem a ty ses pak totálně celej polil? Tak to sme byli my:-) Ale báli jsme se ti to říct.

Ale taky si nám to dokázal vrátit... třebas jak si do tvejch úžasnejch utopenců dával překvapení v podobě neskutečně pálivejch papriček a pak si jen čekal, kdo si je dá. Po těhle akcích jsme na tebe mysleli dlouho.

Ale nejradši jsme měli tvojí pozici budhy. Pro nezasvěcené... Jarda pravidelně na akcích usínal a my mu na hlavu vždy postavili lahváče. A nikdy se nastalo, že by mu flaška z hlavy spadla. To jsme mu jí pak museli ráno z hlavy sundat.

Jardo … byl si náš guru, byl jsi neskutečnej bojovník a byl jsi ten nejčestnější chlap co, jsme znali. Budeš nám tady dole chybět.

Tak sbohem Jardo …

Šimi a Pepíno (13.4.2016)